Anna Pokorná

Pracující dívka, bruneta, třiadvacetiletá. Zabývá se podle svého vlastního názoru jen jednoduchými, přízemními a praktickými věcmi, jako je například kvalita potravin, které vkládá při vaření do hrnce. Nenápadná a důsledná bojovnice proti padoušství, dívka s oběma nohama na zemi, spoléhající se na své vlastní zdravé smysly a selský rozum.

Přivedl ji k vyhlídce a ona se zadívala dolů, na město, na řeku. To ode mě byla hovadina, uvědomil si příliš pozdě. Chtěl, aby pokračovali v chůzi, a připomínal jí, že prochladnou, když se nebudou hýbat, ale ona jen stála a zírala. Tak jí ten výhled jednoduše zastoupil a objal ji. „Už ho našli?“ zeptala se. „Ještě ne, Aničko,“ odpověděl po chvíli, když opět vybojoval svůj hlas ze sevřeného hrdla. Kývla a zamířila zpět do domu. I přes kabát viděl, jak je hrozně hubená. Ta hezká, jiskrná holka zmizela a místo ní tu zbyl tenhle stín.  

Rozloučili se rychle a rozpačitě. Annina nesmělá fantazie o Nikolajově polibku na dobrou noc se rozplynula jako dým. Ano, živě si to představila, poté, co ji uklidnil ohledně povahy svého vztahu k Michalovi, a byla to krásně přitažlivá představa. Jenomže to Nikolaj ještě nevěděl nic o jejím nekřesťanském původu...