Áron Hartmann

Áron Hartmann, světoběžník a muzikant, nezatěžující se žádnými velkými předsudky. Lehce zapadne, kam právě potřebuje, a bez ohledu na svůj drobný fyzický handicap sviští městem s půvabem kocoura na neonově žlutém skateboardu.

Opět vykročil. Ještě kousek a bude tam. Ano, tady. Krásný barák, za ten výběr bude muset vyslovit nějaké uznání. Zazvonil na Helenu Slavíkovou. Starobylá vrata mu otevřela mladá žena s bezprostředním úsměvem a zelenýma očima, o které mimo jiné věděl, že je módní návrhářkou. Vešel za ní do osvětleného krytého návratí. „Dobrý večer,“ představil se s lehkou úklonou. „Paní Slavíková? Já jsem Áron Hartmann.“ „A víte určitě, že nejste papa Midnite? Ten z Konstantina. Ptám se kvůli vašemu krásnému klobouku. Ale těší mě i tak. Pojďte dál, bydlení máte připraveno. Vaše zavazadla už také docestovala, jsou uložená nahoře.“ Rychle smekl a prohrábl prsty nakrátko ostříhané vlasy.

„Děkuju, ubytování je úžasné,“ sdělil s klukovským úsměvem té milé zelenoočce, když siprohlédl byt a byl zasvěcen do všech praktických podrobností ohledně jeho užívání. Nakonec se s ním zdvořile rozloučila a popřála mu hezký večer. Poděkoval, a když za ní zapadly dveře, dodal tiše: „Máte pravdu, Heleno, jisté to není. Úplně jistě totiž vím jenom velmi málo věcí.“