Manželka Rudolfa Hajduka, pětatřicetiletá rusovláska. Macecha Johana Hajduka, se kterým si báječně rozumí, a Julie Hajdukové, s níž si rozumí o poznání hůře. Spíše zajímavá než krásná žena, sebevědomá a originální osobnost organizující místní společenský život. Galeristka a sběratelka umění s několika nevšedními zálibami.

Teprve v domě si najednou uvědomila, že právě nadešla hodina posledního rozloučení s jejím starším bratrem.
Uvnitř vládla těžká, mlčenlivá atmosféra a vzduch byl plný morbidní vůně pohřebních lilií. Hala přetékala lidmi a v patře otevřeli kapli. Karolina celá v černém, bledá a s uplakanýma očima, se s nimi vítala. S otcem se formálně objala, ale Julie se před ní stáhla. Ani se tě nedotknu, ty hnusná zmije, řekla jí v duchu. Ona po ní jenom střelila okem, jako by něco zaslechla. Tak ať, usmála se Julka.  

Jemný úsměv prozrazoval, že si je svých tajných zpráv i jeho prudké reakce zcela vědoma. Letmo se k němu přitiskla. „Nebojte se, Nikolaji, už jste přece velký chlapec. Uvolněte se trochu. S krásným Michalem se ještě navzájem užijete do sytosti,“ zapředla zblízka a potměšile ho pozorovala štěrbinami podlouhlých víček. „Velmi vám závidím, Nikolaji, opravdu. Nelze mu odolat, že?“