Michal Zahradník

Osamělý muž záhadného věku a původu, dlouhodobě usazený ve městě. Vysokoškolský učitel a psychoterapeut v jedné osobě. Muž provokativních, často poněkud nekorektních názorů. Člověk s několika zajímavými osobními zvláštnostmi a Nikolajův přítel.

Zajedu k němu,“ rozhodl se Michal a nachystal si k tomu účelu láhev vodky. Jenom zazírali. „Nečekejte na mě.“ Při odchodu ještě zaslechl, jak se Nikolaj ptá Mary, co to s ním provedla. „Tady probíhá proces polidštění poustevníka Školastika, jestli sis nevšiml,“ odpověděla a oba se rozesmáli. No počkej, Maryško, pomyslel si, já ti dám Školastika.

Co s tím Medvědem, říkal si cestou, jak to kalil směrem k fabrice. Pár lidí trochu nechápavě hledělo, když kolem nich projel téměř nadzvukovou rychlostí a zvedal celá oblaka sněhu. Ale dneska mu to bylo jedno, dnes měl zvláštní náladu. Pokud bezmoc a úzkost dosáhnou jistého stupně, člověka se někdy paradoxně zmocní euforie. A nejen člověka, usmál se pro sebe.  

Nikolaj si opět uvědomil svoje tělo a slabě zasténal. Všechno se s ním pořád ještě točilo. Teď to ale vypadalo, že leží. Asi na posteli. Otevřel zkusmo oči a nad sebou uviděl Michalovu tvář. Pokus zařvat hrůzou vyšel jako ubohé kočičí mňouknutí. Tak alespoň na protest zavřel oči.

„Buď chlap a podívej se na mě,“ ozval se známý hlas. Aspoň si doteď myslel, že je známý. Hlas jeho přítele Michala. Gospodi, pomiluj i sochrani...